„Ženo, jaký máš vztah ke svým prsům?“

Milé Ženy,

ráda bych se dnes dotkla velmi citlivého tématu, které se však dotýká každé z nás. A také bych s vámi velmi ráda sdílela svůj malý příběh, který vám může pomoci si také uvědomit mnoho o svém těle a životě.

Poslední období mě velmi donutilo se zamyslet nad hodnotami v životě, nad životem, který si přeji žít. Bylo jeho nezbytnou součástí pohled do nitra, prožití skutečně emočně náročných stavů a neztratit naději a víru. Mnoho ztrát, nepříjemných obvinění, která ani nebyla pravdivá a mnoho výčitek kolem věcí, které jsou mými vědomými chybami.

Uvědomila jsem si, že lidé dělají chyby. Já také, každý. A to i zcela vědomě. Není to proto, že by chtěl ubližovat okolí. Jedná v určitých situacích. A ví, že to občas „není ono“. Jen prostě zatím neví, jak to udělat lépe a jinak. Každý čin však ovlivňuje, co se k nám vrátí. A zodpovědnost je jediné, co zbývá. Nemůžete a nechcete druhým rozporovat, když vám vyčítají něco, co jste skutečně udělali. Víte, že to byla vaše vědomá tvorba a vy sami jste situaci v tomto životě vytvořili.

A tak se dostáváte do daleko hlubších emočně nepříjemných stavů, kdy nemůžete vzít zpět, co jste udělali a následky toho, ale přitom chcete jít dál. Potřebujete odpustit – hlavně sobě. Ale stejně tak potřebujete najít řešení, které bude řešením i pro vaše okolí, kterého se to týká.

Nechcete to vzdát – víte, že zodpovědnosti za sebe se nezbavíte. Tíha té zodpovědnosti nezmizí tím, že se pomodlíte a požádáte Boha o odpuštění a řešení. Nezmizí to tím, že budete věřit v zázrak, protože podvědomě máte potřebu si zodpovědnost za situaci ponechat – „každý jsme přeci zodpovědný za svůj život“.

Na pokraji těchto okamžiků jsem na svém těle našla bulku. Maličkatá bulka v prsu, která přeorientovala všechnu mou pozornost do malé tvrdé bulky, která je uvnitř vás. Váš strach, vaše oba jsou ZHMOTNĚNÉ v jednom bodě. Rostoucí a citlivá bulka roste každým dnem. Den před návštěvou gynekologa nespíte, to ráno nejíte. A v mé hlavě pořád ta otázka: „Proč tam ta bulka je? PROČ JSEM TAKOVOU REALITU VYTVOŘILA?“ Najednou se pohybujete u myšlenek nádoru, rakoviny, léčby a hlavně přemýšlíte nad podstatou ne-moci a uzdravení. S postupujícím časem se hádá strach s nadějí o tom, zda se bude jednat o „nevinnou cystu“ nebo života-měnící nádor. Vyhrává naděje, potřeba pochopit a přesto nevíte. Podvědomí promlouvá.

Ležím na tom lehátku a ultrazvuk ukazuje cysty. Je to jen částečné uvolnění. Jak se přece mohlo stát, že jsem tu cystu vytvořila? Když jsem v prosinci roku 2017 absolvovala video program Ester Davidové – Léčení energie dělohy, naučila jsem se skenovat své vlastní tělo. Hovořila jsem tedy s tělem o pocitech, které jsou skryté ve mně.

Pracovat s tématem křivdy bylo složité. Ukřivděnost totiž nepochází od těch, díky kterým jsme si ji uvědomili, přichází z nás. My sami jsme ukřivdění. A to, že křivdy zažíváme ve vztazích s druhými je jen zrcadlem našeho nitra. Uvědomila jsem si, že ta křivda se zhmotnila. Zhmotnila se v prsu, které mě propojuje silně s mým ženstvím a ženou.

Moje vnitřní žena se cítila velmi ukřivděná. Byla naštvaná, že blízcí lidé, kteří znali hodně velké hlubiny jejího nitra, které jim v důvěře sdělila, otočili proti ní. Obvinili jí z mnoho věcí, které s čistým svědomím věděla, že neudělala. Přisoudili jí mnohé aliby, které jí nikdy nenapadly a opustily jí. Vnitřní holčička skutečně trpěla. Jak tato ukřivděná holčička měla vyrůst v ženu, když se neustále cítila jako malá a zraněná?

Dostala jsem se také dříve k olejíčku Linium pro ženy, který propojoval s láskou a moudrostí ženské rodové linie. Velmi intenzivně jsem s ním začala pracovat. Viděla jsem mnoho životů, mnoho žen a cítila mnoho bolesti celé linie a ženských rodů na této zemi. Hýčkání a propojování se s tělem a zemí byl řešením. Milovala jsem procházky k bříze, kterou jsem nějakou dobu předtím objevila s ženou – průvodkyní putováními s ženami – Mo. Vzpomněla jsem si na dary, které jsme sdílely při našem první setkání a putování kolem Berounky. Síla, kterou jsem ztrácela v boji proti křivdě, jsem mohla čerpat v přírodě, v nádechu a lásce. Brzy jsem byla ochotná a schopná odpouštět. Odpouštět křivdu minulosti, křivdu rodu, křivdu všeho, co jsem dovolila, aby mi ukřivdilo.

V soucitu a pokoře jsem našla nový směr. Pochopila, že některé věci chci dělat jinak. Tehdy mi vstoupila do života Bohyně, která mě vskutku velmi inspirovala tím, že mi ukázala, jak mít vyváženou stránku svého já, která v harmonii nikdy moc nebyla. Více o této ženě naleznete v tomto odkaze.

Později jsem navštívila mamodiagnostické centrum v Berouně a šla na sonografii. Cysta byla odsáta. Uvolňoval se nahromaděný vztek dlouhé minulosti. Byl to velmi silný pocit. A také jsem cítila potřebu těla si odpočinout, fyzicky. Odpočinout si od napětí, myšlenek nepochopení a netušení, kterým směrem se vydat.

Teprve pak to šlo. Přijmout informaci, proč se to všechno událo.

Proto, abych pochopila, že síla ženy je neskutečná. Že tu sílu v sobě mám i já. Že na sebe nemusím klást velké nároky, kvůli kterým se pak bičuji. A že se mi nemusí líbit to, co dělá mé okolí a mám právo říct „ne“, když to cítím.

A že je krásné si sednout do vany, dát si na ruku ayurvédský sprchový gel z růží, obejmout svá prsa a poděkovat jim – za lásku, kterou chci prociťovat k sobě samé a lásku, kterou skrz ně můžu dát světu.

Děkuji za moudrost svého těla, která mě vždy vede k tomu nejlepšímu ve mně.

Petra Marie Keyrin

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.